Historie oddílu

Historie

Po návratu ze základní vojenské služby v roce 1968 jsem si přečetl v Novém Jičíně ve skříňce zápasu, že přibírají zájemce o tento sport. Musel jsem si udělat řidičák na motorku a v červenci v roce 1969 (bylo mi 22 let) jsem navštívil tělocvičnu na Marxově ulici, kde jsem se stal členem oddílu zápasu, později trenér i funkcionář. Na tréninky jsem dojížděl na motorce z Frenštátu p. R. Začal jsem zápasit a neměl jsem tušení, co to obnáší. Učil jsem se techniku chvatů, obratnost, kotouly, mosty a gymnastické prvky, k tomu posilování, běhání atd.

V Novém Jičíně byli velmi úspěšní zápasníci, od kterých jsem se mnoho naučil a kteří mi dávali do trika tak, že jsem doma nemohl postavit motorku na stojan. Ale hodně mi dal můj první trenér Mirek Rešl, který tomuto sportu obětoval celý život. Od něj jsem se naučil kromě chvatů i psychologii, co je důležité pro zápas, a také pro trénování svěřenců.

Na zápase mě vždy bavilo, že jsem se musel spoléhat na vlastní síly a uvažování a do poslední chvíle výsledek nebyl jistý. Zpočátku to bylo hodně těžké, kdekdo mě mlátil byl jsem po obličeji od žíněnky samá spálenina, ale vždy jsem se snažil vydržet na žíněnce co nejdéle. Svým přístupem jsem se dostal do základní sestavy mužstva mužů, zápasili jsme druhou ligu volný styl a béčko v krajském přeboru v zápase řecko-římském.

První větší úspěch byl v roce 1972, kde na MČR nováčků ve volném stylu v Ostravě jsem si vybojoval bronzovou medaili, a to mě povzbudilo do dalšího trénování. Na republiku jsem se nedostal, postupový klíč byl pouze krajský přeborník z každé váhové kategorie. Za ligu jsem hodně vyhrál i prohrál a na kontě mám i dva skalpy oproti mně mladších mistrů ČR. Pravidelně jsem se zúčastňoval MČR veteránů. Nejvíce si cením startu na mistrovství světa veteránů ve volném stylu, kde jsem se umístil na 5. místě ve váze do 76 kg z 12 závodníků této kategorie nad 56 let. Na 6. místě skončil dvojnásobný mistr světa veteránů Arnošt Bohm. V roce 1973 jsem se přiženil do Tiché a jelikož byl zájem dorostenců i žáků o zápas, chtěl jsem utvořit oddíl zápasu, ale výbor Sokolu Tichá nechtěl nový oddíl (nebyly peníze). Trénoval jsem bez trenérského kurzu až do roku 1976, kdy jsem absolvoval týdenní kurz v Dobřichovivích.

Nenechal jsem se odbýt a vymohl jsem si jednou týdně trénink v malé tělocvičně (součastně je to dům zahrádkářů). Na další tréninky jsme dojížděli do Nového Jičína pod kterým jsme i zápasili po dobu 22let. Já i mnoho mých kluků jsme vybojovali hodně medailí z různých soutěží, jak v kraji tak z mistrovství ČR. Po těchto úspěších mi dovolil nový výbor Sokolu v roce 1995 založit oddíl zápasu, chtěl jsem, aby ty dobré výsledky zviditelnily Tichou. 22 let jsem vypomáhal s trénováním i v Novém Jičíně, dostal jsem nabídku trénovat ve Frýdku-Místku i v Baníku Ostrava, ale na rozdíl od fotbalistů i trenérů fotbalistů jsem zůstal trénovat v Tiché ty naše kluky( říkal jsem jim sice někdy vy hajzli nevděční, když mě vytočili). Ale podotýkám, že většina byla dobrá, na které jsem se mohl spolehnout, když jsem po nich něco vyžadoval.

Mám 4 děti a zápas, to bylo 5. dítě, které jsem vypiplal od plenek až do nynější podoby. Když jsme začínali, neměli jsme žíněnky na zápasení, dneska máme 1žíněnku 6x6m + plachtu, dále zapůjčenou od svazu zápasu olympijskou žíněnku 12 x 12m + plachtu, 1 plachtu 9x 9 m,2 cvičné panáky, váhu na vážení a jiné.

V roce 1995 jsem se sám zvolil do funkce předsedy oddílu zápasu, mimo toho jsem dělal trenéra, maséra, řidiče, zdravotníka pro první pomoc, někdy i zastupoval otce, když se mi někteří svěřovali, no prostě vše, aby prospíval tichavský zápas. A koncem roku 2013 jsem předal tyto starosti mladším v čele s Peťou Bordovským. Ale nepálím za sebou mosty, i nadále když bude to zdravíčko sloužit budu vychovávat mladou drobotinu a pomáhat, co je v mých silách.

Zdeněk Liška, zakladatel oddílu 2014